Na úvod chci jen zdůraznit několik bodů:

• Tato esej je primárně zaměřená na programování, ale věřím, že její pointa je aplikovatelná prakticky na jakýkoliv obor.
• Wengova esej je napsaná poněkud ležérnější angličtinou a její překlad zní v češtině poněkud nepřirozeně a proto silně doporučuji ji přečíst v originále. Její hlavní ideje jsou ale i tak snad zachyceny dostatečně.
• Weng ve své eseji často zmiňuje osobní zkušenost, která je přeložená v první osobě singuláru. Vnímejte tedy, že v takových případech hovoří Weng, nikoliv já.
• Weng končí svou esej s poněkud lukrativnějšími podtóny. Pochopitelně se nechci nijak stavět do opozice, ale věřím, že tento způsob učení a sdílení informací může být využit nejen s lukrativním záměrem.
• Nápady v této eseji se hezky doplňují s dalším příspěvkem, který jsem přložil o osobní wiki od Garyho Shenga

Učte se na veřejnosti (Shawn Weng)

Jestli existuje zlaté pravidlo, pak je to toto, a proto ho dávám na první příčku. Všechna ostatní pravidla jsou více či méně rozvinutím tohoto pravidla.

Už asi víte, že s učením nikdy neskončíte. Jenže většina lidí se učí soukromě a a číhají. Konzumují obsah bez toho aby nějaký vytvářeli sami. To je sice v pořádku, ale my chceme být součástí těch nejlepších. To, co děláte, když se učíte na veřejnosti je vytváření učebních výfuků:

• Pište blogy nebo tutoriály a taháky.
• Mluvte na setkáních a konferencích.
• Ptejte se a odpovídejte na Stackoverflow nebo Redditu. Vyhněte se opevněným hradbám Slacku a Discordu, ty nejsou veřejné.
• Točte Youtube videa nebo streamujte na Twitchi.
• Začněte newsletter.
• Kreslete (lidi zbooožňují kreslený obsah!).

Cokoliv sedí vám, vytvořte něco, co byste bývali ocenili, když jste se učili vy. Nesuďte vaše výsledky podle aplausu nebo přesdílení, hvězdičkami, hodnocením, hovořte sami se sebou před třemi měsíci.

Není to o tom dostat svůj obsah k co nejvíce lidem. Pokud to dokážete, super, pamatujte na mě až budete slavní. Ale velká šance je, že zdaleka nejvíce váš obsah, který míří všem do světa, ocení vaše budoucí já. Pokud ho využívají i další, to už je jenom třešničkou na dortu.

Myslíte, že jste hotovi? Ani zdaleka:

• Bavilo vás video o programování? Napište tvůrci/instruktorovi a poděkujte mu.
• Získejte přístup ke kódovým knihovnám, které používáte.
• Vytvořte svoje vlastní knihovny, které nakonec nikdo nepoužije.
• Kopírujte kód, který sami používáte, a učte se, jak funguje.
• Organizujte workshopy.
• Choďte na konference a shrňte, co jste se dozvědeli.

Pokud vás nebaví dělat věci na jedno použití, vybudujte si databázi znalostí. Otevřete vaše znalosti světu! Na každém kroku své cesty zdokumentujte, co jste dělali a jaké problémy jste vyřešili.

Podnadpisem tohoto pravidla by mohlo být Snažte se co nejvíce, aby jste měli pravdu, a nemějte přehnané starosti, když pravdu nemáte. Opakovaně. Pokud se cítíte pohodlně nebo jako vetřelec, to je dobře. Tlačíte sami sebe dál. Nepředpokládejte, že víte všechno, ale co nejvíce se snažte a nechte internet, aby vás opravil, až se nevyhnutelně spletete. Neznalost noste s hrdostí.

Lidi si myslí, že jste k ničemu? Dobrá, souhlasíte. Zeptejte se jich proč si to o vás myslí. Chcete se cítit dobře nebo být dobří lidé. Žádné výhrady ani uražené pocty. Odejděte a dokažte jim, že se mýlí. Pokud se ovšem pokusí o násilí, nestýkejte se s nimi.

Zmínil jsem, že nejlepší cestou k učení je vyučování? Mluvte při programování. Může to být stresující a sám to často nedělám, ale moje technické pohovory byli převážně takové, že jsem mé budoucí zaměstnavatele vyučoval než abych se snažil něco dokazovat. Jsme zvířata, jsme přitáhováni sebevědomím a vycítíme zoufalost.

V nějakém bodě na vší cestě se za vás někdo postaví. Lidé si začnou všímat skutečných učňů. Budou vám chtít pomoct. Neříkejte jim to, ale stali se vašimi mentory. Tohle je strašně důležité: zdvihněte to, co oni položili. Přemýšlejte o tom jako o úkolech nebo výpravách, které podniknout. Když řeknou “Je tu někdo, kdo mi pomuže s tímhle?”, vy jste ti, kteří sedí v první řadě s rukou zdviženou. Jsou to zkušení programátoři, jedni z nejchtěnějších lidí na světě. Oni s vámi pak můžou trávit čas, jeden na jednoho, pokud jim pomůžete (vždycky potřebují s nečím pomoct). Za to si nezaplatíte. Naučí vás zadarmo. Většina lidí nevidí, co je přímo před nimi, ale vy ano.

“Proč by zrovna oni pomáhali mě, když je venku tolik začínajících programátorů?”, možná se ptáte.

Protože se učíte veřejně. Tím, že učí vás, učí spoustu dalších. Stanete se jejich reproduktorem. Máte něco, co oni ne: přemýšlení začátečníka. Chápete, jak to funguje?

V nějakém bodě se začnou lidé ptát vás na pomoc díky všemu, co jste zatím vyprodukovali. Asi 80% developerů jsou v temnotách, nepíšou, nemluví a neučástní se veřejného technologického diskursu. Ale vy ano. Musíte být tím pádem expert, ne? Neříkejte jim, že nejste. Odpovídejte jak nejlépe umíte a až se zaseknete nebo pochybíte, zeptejte se svých mentorů.

Pak přestanete mentory potřebovat a věci vyřešíte sami. Stále ale dáváte věci vidět navenek. Už tomu rozumíte?

Učte se na veřejnosti.

P.S. Může to dojít až do bodu, kdy vám lidi budou za vaši pomoc platit. Víc než si myslíte.